Deník - Kuba na kolech 2016 - 13.04.2016 - Den 19 - Trinidad

Dnes to je poklidný den. Trinidad není velké město, centrum je zapsané v Unesco, ale je malinké. Stojí celkem za to si to projít.

náměstí v Trinidadu

V parku tu celkem hezky brnkají muzikanti. Z věže kousek od náměstí je vidět hezky celý Trinidad.

Trinidad

Pak se jedeme podívat za město, na hezkou vyhlídku kde bývali plantáže. Když to tak vidím, je ta Kuba celkem fotogenická.

Následuje přesun k věži Torre de Manaca Iznaga. 45 metrů vysoká věž, ze které plantážníci sledovali otroky, jestli se neflákají. Krásný výhled do údolí de los Ingenios, vstup 2 CUC. 

výhled z věže Torre de Manaca Iznaga

Odpoledne se jedeme vykoupat na pláž Ancón, kde jsou i nějaké ty hotely. Celkem příjemné koupání a hlavně tam nikdo kromě nás nebyl.

naše výjezdová skupina komplet

Večer jdeme na doporučení Manuela do jedné restaurace na rybu. Dostali jsme dvě fakt velké ryby, kterým tu říkají Bonita, je to asi mořská makrela. Moc dobrý, a abych se přejedl ryby, to se mi v životě nestalo, a to jsme ani nebyli schopni ji dojíst.

Mezitím jsme prodali kola, já jsem prodával toho mého křápa řidiči Wilsonovi, Petr zas Beninimu. Nechali jsme jim to za 90 a 100 CUC, což je slušné na to že to jsou hodně stará kola. Výhodné to je i pro ně, jelikož kluci tu o něco lepší dvě kola prodali za 550 CUC majiteli půjčovny kol, a trvalo to prý dvě minuty. Půjčovné kola tu stojí okolo 8 CUC denně, takže on to jistě bude mít rychle zpět. Jedno z těch kol bylo údajně staré asi 20 let, tak jen pro představu jaký je tu po takovýchto věcech hlad.

Ubytování: Trinidad, casa El Guayito

Vzdálenost: 20 km na kole, 40 km autem

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP

Deník - Kuba na kolech 2016 - 12.04.2016 - Den 18 - Cesta do Trinidadu

Noc v case byla naprosto kouzelná. Krásný dřevem obložený pokoj. Vedle krásná restaurace na terase, pod tím teče řeka a okolo ní pobíhají koně.

Jeepem jedeme asi 20km do městečka Bartolome Maso, kde na nás čeká již náš minivan. Kluci řidiči se s námi vítají, jako kdyby nás neviděli pět let, je to příjemné přivítání. Cesta z horské vesničky Santo Domingo je vysekaná v horách, musím tu Kubánce pochválit, protože jsou to kopce šílený, jede se nahoru a dolů v takových stoupáních a klesáních že to je pouze pro jeepy. Silnici ale udělali poradně širokou, navíc je tu nulový provoz.

Pokračujeme přes Bayamo do Camagüey, to je asi 200 km a cesta na čtyři hodiny.

občerstvovna s fresh džusy u silnice

Camagüey je město, které bývalo za koloniálních dob velmi bohaté. Proto také bylo cílem pirátů a bukanýrů, kteří ho několikrát dobyli. Je to spleť úzkých uliček aby to pro piráty nebylo tak jednoduché se městem prodrat, ale nestačilo to. Každopádně v městečku je hodně budov na více náměstích, které stojí za vidění.

kravičky na pastvě a pohled na krajinu centrální Kuby

Pokračujeme dále po kubánské centrální silnici, která je v každém směru jednopruhová na Sancti Spiritus a dále až do Trinidadu.

náměstí v Camagüey

Kubánci začali tímto směrem ze Santiago de Cuba do Havany stavět dálnici se sovětskou pomocí ale po pádu sovětského svazu pomoc skončila a dálnice se přestala stavět. Kubánci na to prostě nemají peníze.

Z Camagüey do Trinidadu to máme za pět hodin. Večer se jdeme podívat na náměstí, jsou tu takové schody, na kterých se posedává a nosí tu až pod nos mojito. Tolik turistů jako v Trinidadu jsem na Kubě ještě neviděl.

O Kubě

Zas tu v centrální části Kuby vidíme všude tu bídu. Hlavním dopravním prostředkem je tu na vesnicích kůň. Ve městech pak cyklorykša. Někde se tu cukrová třtina sklízí ještě ručně. Jak jsme také viděli na několika místech, na zpracování např. cukrové třtiny se používají ruční lisy nebo velmi jednoduché lisy s motorem. Opravdu strašně zaostalá země. A rozdíly mezi lidmi jsou tu jistě mnohem větší nežli u nás. A pokud sem vletí Američani, tak to bude ještě horší.

Jak říkal náš průvodce Manuel, Kubánci neřeší, co bude za rok za měsíc a dokonce ani zítra, většina řeší pouze přítomnost neboli z ruky do huby. Také si myslí, že se to i přes uvolňování různých mezinárodních bariér stejně nějak brzo nezmění, a tím myslí celou Kubu obecně.

Ubytování: Trinidad, casa El Guayito

Vzdálenost: 440 km autem

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 11.04.2016 - Den 17 - Trek do Santa Dominga

V campismo Joachín to byla rušná noc. Ale venku se spalo dobře, dokonce bez komárů. Ráno ale většina výpravy nebyla schopna vstát, takže jsme vyšli směrem na Alto de Naranjo až v devět hodin. Nevím kolik to bylo přesně kilometrů ale cesta je pořád do schodů nahoru, ze schodů dolu. Jde se po hřebenech stále ve výšce okolo 1300 m.n.m. Ujít se to dá tak za tři čtyři hodiny, je to 10 km. V našem případě to bylo čtyři a půl, lidi už jsou asi nějací unavení. Opět během cesty došlo ke střídání průvodců v parku. Jdeme strašně pozdě, a jsem zvědavej, jestli se podíváme vůbec tím 6km okruhem po Comandancia la Plata, což byla tajná základna Fidela Castra v horách Sierra Maestra po dobu Kubánské revoluce.

Sierra Maestra, nejvyšší pohoří na Kubě

Nakonec jsme se tam teda dostali, za 15 CUC plus 5 CUC za odvoz z Alto de Naranjo do Santo Domingo jeepem a snack k tomu jako bonus asi. Přišlo mi to celkem dost, když jsem slyšel, že je to ještě na černo, tak mi splaskla čelist. Údajně to oficiálně, vstup do Comandancia a odvoz do Santo Domingo, což je fakt kousek, stojí 33 CUC. Neskutečný. Ale není tu žádná pokladna nic, takže na černo jim to celkem slušně asi prochází.

Jak je naším zvykem, jsme tu zas příliš pozdě. Do Comandancia vycházíme ve dvě hodiny a má to být 6 km, navíc jeep nám má přijet v půl čtvrté. Takže nás průvodce žene nahoru dolů úprkem. V džungli toho tu k vidění moc není, ani za těch 20 CUC na černo si myslím, že to nestojí. V džungli tu je pár chatrčí a to je asi tak vše. Jediné kde bylo něco vidět je castrovo bydlení. Je tam dokonce i jeho původní lednička. Bydlel tam se svoji sekretářkou a nejzajímavější tak je, jestli spolu něco měli, a nebo ne. Další zajímavostí je budova vedle Castrova obydlí, kde prý sepsal kubánskou ústavu. Údajně tu v Castrově velitelství bylo pouze okolo 26 lidí, na to že tu měli dva okruhy ochrany, ten větší měl 6 km po obvodu, Guevara tu provozoval malou nemocnici pro místní a vojáky, na kopci tu měli rádio, kde vysílali, tak fakt nevím, jak to tu dělali v tak málo lidech.

Fidelovo obydlí v Comandancia la Plata

Pak už jen sjíždíme pár kilometrů do městečka Santo Domingo do naší casy. Je u řeky, krásné ubytování a ještě hezčí restaurace. Dostáváme welcome drink, dle přání mojito, tady ví, jak si mají zákazníky hýčkat. A když náhodou máte v mojitu málo rumu, můžete si ho tam dle libosti dolít.

pohádkové bydlení v Santo Domingo - Casa Sierra Maestra

Tohle ubytování je prostě kouzelné, opravdu. Navíc je tu super servis, a super jídlo.

Vzdálenost: 15 km pěšky

Ubytování: Santo Domingo, Casa Sierra Maestra
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 10.04.2016 - Den 16 - Výstup na Pico Turquino

Dneska se vstává před pátou hodinou ráno, potřebujeme brzo vyrazit, ale nedaří se odjet v pět. Např. Kubánci zjistili, že musí vyměnit kolo. Jedeme po pobřeží asi 15km do Las Cuevas, kde je nástupní místo na trek na nejvyšší vrchol Kuby - Pico Turquino, 1974 m.n.m. Zaplatíme 45 CUC na osobu, hezky zdražují, čekali jsme cenu okolo 20 CUC. V ceně je výstup na horu s průvodcem, sestup s druhým průvodcem dolů do campu Joachín. K obědu jsme jeětě od průvodce dostali pořádný flák sýru a šunky, ale to jsme zjistili až na vrcholu když to na nás průvodce vybalil. V ceně je pak také nocleh v kempu s večeří a snídaní.

Byrokracie postoupila, takže před vstupem se musí opsat iniciály z pasu. Vycházíme v 6:45. Stoupání nahoru je celkem prudké, výstup deštným pralesem krásný, i když trochu náročný, a výhledy na moře a okolní hory pohoří Sierra Maestra nádherné.

cesta na Pico de Turquino

Nejdříve se dostáváme na vrchol Pico de Cuba, druhý nejvyšší vrchol na Kubě, okolo 1800 metrů.

cesta na Pico de Turquino

Není tam ale ani značka a tak jsem to ani nezaznamenal a rovnou jsem vlítnul na Pico de Turquino. Bohužel fotky jsem po cestě nedělal, a když jsme dorazili nahoru, byla všude mlha. Takže fotky nejsou. Navíc vrchol je hodně plochý, je tam bista José Martího a vidět nikam není. Přesto jsme si to užili, cesta tou prosekanou džunglí byla moc hezká. Za šest hodin jsme na vrcholu.

na vrcholu Pico de Turquino

Pak jdeme po dalších zdejších kopcích nahoru a dolů až sestoupíme s druhým průvodcem až do campismo Joachín okolo 1000 m.n.m., kam jsme se po třech hodinách okolo páté odpolední doplácali. Máme nastoupáno okolo 2200 metrů minimálně, šlo to ale lépe, než jsem si myslel. Místo vevnitř v boudě už není, takže budeme spát pěkně pod hvězdami:-) Nejlepší byl Manuel, když se ptá, kolik máme sebou spacáků, hlásíme že všichni, a on na to že on ho nemá…

Naštěstí tu Manuel nějak splašil rum. Za hrneček rumu chtějí 1,5 CUC. Tak říkáme, že si dáme dvě rundy. On na to že nám to přinese, že bude náš barman:

Manuel:

"I will be your barman. I am expecting tips for guy who is running up and down. I know you. You will drink two bottles..."

Vzdálenost: 17 km pěšky, 15 km autem

Ubytování: campismo Joachín
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 09.04.2016 - Den 15 - Cesta do Sierra Maestra

Jedeme z Chivirico do campismo La Mula. Příjemná cesta, jelikož již od Baracoa do Santiaga a pak dále je tu všude velmi slušná asfaltka. Vede to okolo moře, krásné výhledy a rozhodně to stojí za to. Všude okolo nás vidíme tu bídu, jak tu projíždíme vesničkami. Jsou tu chatrče v kopcích, okolo plot z klacků nebo kaktusů a nějaký ten domácí dobytek. Prasata, kozy, krocani. Rozdáváme malé dárečky - pastelky, sešity, malé hračky, pohledy apod. Vděk je v těch očích jasně vidět. Při příjmu 1 USD denně se není co divit.

V městečku po cestě sledujeme baseballový zápas. Jsou tu do toho hodně zapálení, je to národním sportem. Ale diváků tu moc není, asi proto, že hraje nějaký dorost.

dorost hraje baseball

Za nějaké tři hodiny jsme urazili 43 km do campismo La Mula. Velmi příjemné místo, startovní bod odkud nás zítra odvezou na trek po pohoří Sierra Maestra.

východ Kuby je ta nejchudší část na Kubě

Opět tu máme kubánský čas, objednáme si jídlo a prý že bude za hodinu, no a dvě hodiny pryč a jídlo nikde. Nakonec něco přišlo ale asi jen půlka jídel, a pak řekli, že zbytek už nemají. Tak to tu prostě chodí. Kemp je jinak příjemný. Vedle teče říčka La Mula, která dostala jméno po mule, která do řeky spadla, dostala se až do moře a pak doplavala nějakou náhodou zpátky až do řeky a zachránila se. Spaní je v bungalovech, ale ty matrace jsou šílený. Z té mojí čouhají dráty, takže se na ní nedá spát a musím si ji vyměnit.

kubánský autobus

Hospodářství Kuby

Hlavním zdrojem státního rozpočtu je turismus, asi 40 procent. Hlavně samozřejmě Varadero a pak ostrůvky na jihu země. Není se co divit, pokud za ubytování se odvádí 90 procent státu. Turisti sem jezdí hlavně z Kanady, mají to kousek. Teďka po návštěvě Obamy v březnu 2016 se to jistě více otevře.

Ubytování: Campismo La Mula

Vzdálenost: 43 km na kole
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 08.04.2016 - Den 14 - Cesta do Chivirica

Dneska jdeme do museo del Ron, celkem zajímavé malé muzeum kde se dá vidět postup výroby rumu.

Postup výroby rumu
-          Šťáva se vaří a vzniká z toho melasa
-          Cukrová třtina se lisuje a teče z toho šťáva
-          Melasa se fermentuje a poté destiluje a vzniká z toho aguardiente, první lihovina
-          Lihovina se pak nechává uzrát v sudech z bílého dubu
-          Pak se destiluje podruhé
-          Přimíchávají se přísady, recepturu si drží každý maestro jako tajemství celého podniku.

Následuje prohlídka hřbitova Santa Ifigenia, opravdu něco nádherného. Jsou zde pochováni velcí revolucionáři. Včetně José Martího, plantážníka, který zrušil svým otrokům otroctví a nechal je bojovat za svobodu. Tehdy začala revoluce a boj za nezávislost Kuby. U jeho monumentu stojí čestná stráž, která se každou půlhodinu mění. Ceremoniál je hezký, podobný střídání stráží na pražském hradě. Ale na hřbitově? Velmi neobvyklé.

Santa Ifigenia v Santiago de Cuba

Pak vyrážíme na kolech okolo jižního pobřeží, ze Santiago de Cuba do městečka Chivirico, 70 km na kole.

Krásná projížďka, okolo moře, trochu protivítr. Celkem ale příjemná teplota, nejsou to ty čtyřicítky, co byly v Santiagu a předchozích městech, naštěstí.

kubánská cihelna

Dorážíme po sedmé hodině. Rybáři před Chiviricem právě při západu slunce loví sardinky. Překrásná momentka. V case nás čeká úžasná večeře. Na jídlo si tu opravdu stěžovat nelze. Je vidět, že Kubánci se snaží, protože z jídla něco konečně mají. Z ubytování musí 90 procent odvádět státu.

lov sardinek u Chivirica

Večeře jsou naprosté hody. Langusty, ryby, kuře, všechno strašně dobré. Ryba a kuře je za 8 CUC, langusty za 10 CUC, včetně příloh a salátů. Nechtějí po nás pasy, takže je jasné, že tu jsme na černo, že to pan vlastník riskne, že ho nikdo neudá a neodvede za nás daň. Navíc si tu dáváme večeři a snídani takže si vydělal hodně moc peněz.

Vzdálenost: 88 km na kole

Ubytování: Chivirico, casa Villa Paraiso
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 07.04.2016 - Den 13 - Santiago de Cuba

Dneska jsme popojeli na kole asi 12 km k pevnosti El Morro, která chránila zátoku Santiaga před piráty a podobnými vykuky. Kuba totiž byla velmi důležitá strategicky pro španěly, kteří měli dlouhou dobu Kubu v područí. Španělé tu totiž naposledy před plavbou do Evropy zastavovali, když např. vozili zlato z Jižní Ameriky do Španělska, nabrat zásoby na cestu. Zajímavé také je, že tu před fidelovou revolucí vláli dvě vlajky - kubánská a americká. Po revoluci pak americkou odřízli i s kusem stožáru, to aby to bylo lépe poznat.

výhled z El Morro na záliv

Následuje trochu pro kola strastiplný přejezd na horu Gran Piedro ve výšce 1243 m. Jedou totiž na nosičích na dvou osobácích. Cesta nahoru je po asfaltce ale po dost špatné, a s velkým stoupáním, naše dodávka se tam totiž trochu bála, navíc neměla náhradní pneumatiku, takže jela hledat, kde zalepit pneu. Je fakt, že sem nahoru by asi fakt nevyjela. Tak jsme si užili trochu cesty v padesát let starých bourácích značky Ford a Chevrolet.

výhled z Gran Piedro

Vylezeme po pár set schodech na horu, krásný výhled ale trochu jsme chytli mlhu. Dolu to pak máme na kolech 14 km z kopce a kocháme se výhledy, trochu zamlženými. Pak opět nakládame kola a jedeme zpět do casy. Počítáme ztráty, upadlý nosič na flašky, opadané odrazky, odřené řídítka apod. Původně jsme měli celou cestu po Kubě absolvovat takovýmito auty a s koly na nosičích, to by byla opravdu tragédie, navíc bychom neustálým přivazováním a odvazováním kol strávili půlku dovolené.

Jdeme na prohlídku centra Santiaga. Manuel, který tu žije, zná celkem dobře historii tohoto města. Na hlavním náměstí mají překrásnou katedrálu, opravdu nádhera.

katedrála na hlavním náměstí v Santiago de Cuba

Naproti ní je dům, z jehož balkónu měl projev Fidel Castro, když osvobodil Santiago. Na rohu je hotel Casa grande, kde za 3 CUC, můžete vyjet nahoru na terasu a sledovat zátoku s přístavem. V ceně je i jedno mojito. Doporučuji tam být na západ slunce, je to opravdu překrásné a navíc s tím geniálním drinkem ;-)

západ slunce nad katedrálou na hlavním náměstí v Santiago de Cuba

Večeře v Bendita Farándula byla naprosto luxusní. Předkrm krevety apod. Následují langusty, ryby, ale nejlepší bylo asi to moje jídlo - jehněčí na víně. Mojito i další míchané drinky byly také úžasné. Mohu doporučit.

Pak jsme se samozřejmě museli také kulturně vzdělat, takže jsme navštívili dva podniky s živou kubánskou hudbou. Většinou tu samozřejmě jede salsa a někteří to opravdu umí neskutečně rozbalit, ať mladí nebo staří. A samozřejmě mojito teklo proudem.

A jaké je vlastně Santiago de Cuba?

Je to prostě hezké město, alespoň to centrum. Je to druhé největší město na Kubě, má okolo 2 milionů lidí. Jsou to většinou úzké uličky, ne jako široké bulváry v Havaně. Připomíná mi to Meridu v Mexiku. A ten pohled z hlavního náměstí, z hotelu casa grande na ten přístav a záliv je opravdu překrásný.

Ubytování: Santiago de Cuba, casa Confort

Vzdálenost: 50 km autem, 26 km na kole
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7