Deník - Kuba na kolech 2016 - 27.03.2016 - Den 02 - Havana

Tak v noci jsme toho moc nenaspali. Vevnitř je totiž ještě hůř než venku, jak jsme poté zjistili. Navíc tu možná až do šesti ráno hučela šíleným způsobem klimatizace. Ale snídaně na case hezky v soukromí byla super super.

Dnes byl jen jeden úkol a to prolézt Havanu. Bydlíme v ulici Barcelona, asi 200 m od kapitolu takže jsme prakticky v naprostým centru. Jdeme nejdříve procházet čtvrt Havana Vieja neboli stará Havana. Ty uličky jsou starý ale ty domy co tu po sobě nechali španělé jsou překrásné. Navštívíme také katedrálu, opravdu nádhera, akorát se tam odehrává velikonoční mše. Procházíme až k zálivu, který tu udělali na ochranu města, na druhém břehu je pevnost. Všude tu vládne taková pohoda, nikdo nikam nechvátá. Spousty lidí jen tak sedí na ulici před domem a koukají co se děje okolo. Samozřejmě všude přítomná ta stará nádherná auta. Na silnicích ale žádné zácpy nehrozí. Jezdí tu aut celkem málo a jezdí takovým pohodovým tempem, ono víc jim to taky asi nejede, a hlavně kam spěchat.

Něco o Kubě

Počet obyvatel asi 10 mil. Z toho v Havaně 2,5 mil. Mají tu dvě měny, peso convertible - to je hlavně pro turisty, s tím se platí v restauracích a obchodech. Přepočet je 1 Euro = 1 peso convertible přibližně. Co se platí v tomto pesu tak vyjde vždy celkem draho. Pak tu je peso cubana, přepočet 1 peso convertible = 24 pesos cubana. Takže neco okolo naší jedné koruny. S tou se platí třeba u místních, kteří mají na ulicích stánky s občerstvením. Co se platí touto měnou, vyjde vždy hodně levně. Něco se dá platit v obou měnách, všechno tohle určuje stát.

Ceny v restauraci

Pivo  - 2 pesos convertibles
Jídlo  - 10 pesos convertibles

Ceny v obchodě

0,5l vody - 1 peso convertibles

Ceny na ulici

Zmrzlina  - 3 pesos cubana

Vařená kukuřice - 10 pesos cubana

Pizza malá - 10-20 pesos cubana

Výměna v bance probíhá také zajímavě. Je k tomu nutný pas nebo jeho kopie. Konvertibilní pesa se smění za eura normálně. Ale pesos cubana je nutné měnit pouze z pesos convertibles, za eura vám je nevymění.

živé muzeum aut, Havana

V obchodech s jídlem tu fakt moc věcí nemaj, oni toho tu vůbec moc nemají.

Sedáme do autobusu stylu hop nebo jak se to jmenuje, který tu krouží městem a ze kterého lze kdekoliv nastoupit a vystoupit. Navíc má své zastávky. Cena je 10 pesos convertibles. Projíždíme okolo zálivu, pak chvíli centrem okolo Havana Vieja a pak po Malecónu což je krásná silnice s promenádou podél pobřeží. Autobus nás veze okolo Necrópolis de colón neboli Kolumbova hřbitova, který je třetím největším hřbitovem s hrobkami na světě. Vypadá opravdu nádherně. Míjíme také ruskou ambasádu, což je neuvěřitelná stavba, vypadá to jak pevnost a věž dohromady. Autobus nás doveze až na Plaza de la Revolución, kde je nejvyšší stavba Havany - nádherný memorial José Martí. Pak se vracíme busem na Malecón, kde vystupujeme a pokračujeme po Malecónu pěšky. Stále sledujeme tu opravdovou nádheru, co tu po zdejších ulicích jezdí. Další krásná věc je Prado neboli paseo de Martí neboli krásná pěší promenáda obklopená stromy a tak jako všude tu na člověka dýchá naprostá pohoda, bezstarostnost zdejších lidí.

Capitolo Nacional, Havana

Pokud to shrnu tak prostě Havana, na to kolik je tu zaplivaných ulic, zbořených či rozpadajících se domů, je opravdu neskutečně krásné město. Spousta ulic je doslova obsypána zelení. K tomu ti všichni lidi tak v pohodě, krásná stará auta na každém kroku. No prostě jednoznačně doporučuji k návštěvě. Opravdu tohle překonalo má očekávání a to nemluvím o další spoustě překrásných staveb jako národním muzeu, muzeu revoluce apod.

havanský bar

Večeři zkoušíme v čínské čtvrti, ale nebyl to žádný zázrak. Zato mojito v baru s živou muzikou to už stálo za to. A nebylo rozhodně ani jedno ani dvě;-)

Ubytování: Havana
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 26.03.2016 - Den 01 - Odlet na Kubu

Tak se letí na Kubu a hned v plné parádě pěkně s kolem. Letíme následujícími lety:

OK616 Praha - Amsterdam, odlet 7:00, přílet 8:40

KL757 Amsterdam - Panama city, odlet 11:20, přílet 16:35

CM230 Panama city - Havana, odlet 21:33, přílet 1:10.

Tentokráte se jede jakoby s cestovkou, takový speciální mimo katalogový zájezd, který vymyslela Dominika. Hezky v šesti lidech. Sraz máme v pět ráno, což se zdálo jako celkem rozumný čas. Ale pak se začali dít věci. Když jsme přecházeli na Ruzyni z terminálu 1 do terminálu 2, naložili jsme dvě krabice s kolama do výtahu, výtah se zavřel a pak se zablokoval. Asi pět minut jsme se do něj marně dobývali. Nakonec se rozjel nahoru a tam se naštěstí otevřel.

Jdeme na check-in a říkáme, že to jsme my s těmi koly, a oni ať si vystojíme frontu a že nám pak otevřou přepážku. Otevřeli prdlajs a my jsme se dostali k přepážkám okolo 6:15. A začali se dít věci. Začali nás odbavovat, pak se začali vážit kola a oni že kolo máme v letence zaplacený pouze do 14kg, že to budeme muset doplatit. S tím jsme ale počítali. Ale oni že to se na přepážce nedá zaplatit, takže nám sice na krabice dali tagy, ale zaplatit jsme to museli jít na nějaký flight services (na přepážce se dostane takovej papír, že člověk má nadměrné zavazadlo). Tam jsme měli zaplatit 100 Eur, ale oni že přijímají pouze karty nebo české koruny, což zas někdo u sebe neměl 2700 Kč. Dostáváme takový bloček s papírky s vypsaným asi identifikátorem zavazadla. Pak se vracíme zpátky na přepážku, dostaneme vynadáno, že jsme přišli pozdě na celé odbavení, párkrát se někam volá, aby se zpozdil let a byl ještě pro nás otevřen, dostáváme letenky a jdeme odevzdat krabice do nadměrných zavazadel. Máme ale jednu krabici mnohem větší než ostatní krabice a ta se nevejde do rentgenu. Takže se čeká, až přijde někdo to ručně zkontrolovat. Krabici rozbalujeme, proběhne kontrola včetně snímání povrchu asi na stopy výbušnin. Pak nám ale řeknou, že oni nemaj nic, čím bychom to zalepili, prostě Ruzyně. Ale naštěstí má Markéta u kola alespoň tenkou izolepu. No a pak následuje běh přes pasovku a security a v krásných 7:10 jsme v letadle, na gate nám nezapomenou vynadat, že jdeme pozdě. Takže se od tubusu odrazíme okolo 7:20. Výlet nám hezky začal, zpozdili jsme let o 20 minut minimálně. A poučení pro příště? Být na odbavení aspoň dvě nebo tři hodiny před odletem, pokud člověk přepravuje něco nadměrného. A být připraven na změny, jelikož bylo ověřené, že se platí v eurech a při odbavení na přepážce.

Tak jsme přes Amsterdam úspěšně doskákali do Panama City, kde si pěkně počkáme pět hodin na spoj do Havany. Letiště se téměř podobá evropským letištím, v cenách už je dohnalo. Jen pro zajímavost, platí se tu jen v amerických dolarech, půllitrovka vody stojí okolo $3,50, kafe tak $4 - $6, jídlo ve fastfoodu $10 - $12. A luxusní je také cena točeného piva v restauraci - $8,50 a pak si tam ještě započítávají automaticky 10% spropitné. Vraceli nám ale v nějakých panamských drobných.

Let do Havany proběhl v pořádku, s mírným zpožděním jsme přistáli okolo 1:15. Vyplněný papír, který jsme dostali v letadle, mi paní na imigračním roztrhala a řekla, že důležitá je ta doložka, neboli víza co jsme měli zařízená z Čech, a polovinu si odtrhla. Pak jsme prošli přes rentgeny a dostali modrý papír s celní deklarací. Pak se čekalo hezkou dobu na zavazadla a pak také přijeli kola. Ta Markéty krabice byla totálně zdemolovaná, ale kolo vypadá v pořádku. Při odchodu od zavazadel si paní ležérně vzala od někoho ty modré papíry s celní deklarací, ostatní se ještě vrátili a dali jí to, spíše jí to nutili ;-) Prostě kubánci to moc nehrotí ... Před letištěm naložíme zavazadla a asi půl hodiny jedeme do Havany. Bydlíme v casa particulares hned v centru. Jde se spát po čtvrté hodině a máme toho plný brejle.

Ubytování: Havana

Vzdálenost: 25 km autem

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

29.8.2015 - BušMuž 2015

Akce : BušMuž 2015, triatlon

Kdy : 29.8.2015 13:30
Kde : Obec Buš, Slapská přehrada
Trasa : 700 m plavání, 36 km kolo MTB, 6 km běh
Web : http://busmuz.cz , http://www.obecbus.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=1625&id_dokumenty=1974
Výsledky : http://vysledky.irontime.cz/result100/

Měl jsem spousty snů, a postupně si je plním. Triatlon byl jedním z nich, a myslím, že už mám věk na to si i tento sen splnit ;-)

O tomhle závodě jsem se dozvěděl před nějakým časem od mého učitele, který v obci Buš bydlí. Jelikož jsem ale nevěděl přesné jméno, nic jsem o tom na internetu nenašel. Ve čtvrtek mi to však opět připomněl a tak jsem trochu zbystřil. Po středečním závodě v běhu na 10 km a šesti tanečních lekcí, jsem toho po posledních pěti dnech měl fakt dost, ale tenhle triatlon je výjimečný tím, že se startuje skokem do vody z parníku.

Tak jsem si to v sobotu po deváté ráno přisvištěl do obce Buš, měl jsem trochu obavy, jelikož registrace již na netu byla zavřená. Ale v pátek v noci jsem uhnal jednoho organizátora na mailu a prý že mám přijet. Na místě jsem dostal přihlášku a tak jsem se uklidnil., alespoň dočasně ;-). Času bylo dost, tak jsem se snažil studovat trasu, ale ty čáry v lesech na mapě mi nic neříkaly. Diskuse místních – “tudy takhle na kopec Homole a pak sešup dolu a pak tudy okolo řeky“, mi taky moc nepomohly. Na rozpravě před polednem mi ale bylo jasné, že 5 km stoupák na Homoli a pak těžkej sešup dolu bude nejhorší část pro mě. Dole bude prý dokonce přistavená sanitka, asi to fakt bude masakr.

Věci na běh se nechávají v obci Buš na hřišti v „depu“, věci na plavání a na cyklo část vezeme s sebou do depa k vodě. Sjíždíme k vodě něco po poledni, a čekáme na parník. Je jedna hodina a já začínám cítit, že bych něco pojedl, ta houska v deset nebyla fakt dostatečná. Ale blbec jsem si sem k vodě kromě dvou energy gelů, co mám na cyklo část, nic nevzal. Jdu se rozplavat, voda je příjemná, 23 stupňů a celkem čistá. 

za chvíli to vypukne...

Parník si to sem přihasil asi v 13:15, a už se na něj okolo 120ti plavců naloďuje. Parník s námi vyjíždí po Slapské přehradě, mělo by to být 800 metrů. Organizátor povídá, že na třetí zahoukání začíná závod, ale odkdy se ty houkání počítají, to nikdo netuší. Parník zakoukal a lidi se ptají, jestli jako je teda už start, a prý že jako že jo.

odjezd parníkem

START, PLAVÁNÍ. Ti rychlejší plavci s ambicemi měli být na přídi (příď měla být natočená k cíli plavání), ale parník se neotočil, takže jsou na tom, včetně mě, o dost hůře jelikož se mezi tou stovkou plavců budeme muset prodrat. Plavci a plavkyně skáčou do vody ze všech stran parníku, já si počkám, vždyť já Vás doženu klucí. Tak konečně taky skáču a po pár tempech se snažím chytit nějaký styl. Lidí je tu moc, trochu sem za to vzal a po asi 100 metrech je to lepší. Pár desítek metrů přede mnou skupinka a pár lidí je vedle mě. Nádech po třech tempech mi nějak v závodech nefunguje, tak se chytám nádechu po dvou tempech. Plavu sice trochu křivě ale chytil jsem se jednoho kluka a tak si kontroluji směr většinou jen tím, že zkontroluju vzdálenost od něho. Nakonec jsem zjistil, že to byl výherce závodu. Plave se mi hodně dobře, volně a pohodička. Jsem dost překvapen, protože přede mnou je všeho všudy asi šest lidí. Vybíhám z vody po devíti a půl minutách krásně osvěžený, v pohodě a vedle sebe mám budoucího vítěze závodu.

tady se mi ještě beželo dobře...

KOLO. V depu u vody je to doba. Nasoukat na sebe kraťasy a tričko je zábava. Zbaštím půlku gelu, trochu napít a jede se (na věci u vody máme očíslované igelitky, pořadatelé to seberou a odvezou nám je do Buše). Je to do kopce hned od začátku, takže žádný čas na vydýchání. Jedeme asi tři ale kluci mě trochu ujížděj. Pořád se stoupá, v lese jsou pak sjezdy, prakticky jen ve sjezdech mě lidi předjíždějí. Říkám si, že si je doženu, ale kdo ví. 5 km stoupání je za námi, jsme na kopci Homole, kde je nádrž přečerpávací štěchovické elektrárny. Následuje obávaný sjezd dolů. Je to fakt masakr, kořeny, kamení, díry, výmoly. Okolo mě si to profrčí další tři lidi, pracovně nazvaní sebevrazi, fakt jedou jak šílenci. Rád je pouštím. O něco níže už to jsou snad metrový strouhy. Tam raději sesedám a dvacet metrů to tlačím. Nechápu, jak to někdo může sjet. Dole je přistavená sanitka, to znamená, že ten nejhorší sjezd mám za sebou.

Mám už celkem hlad, na občerstvovačce dostávám jen vodu. Budu si muset příště zakřičet. Dojíždí mě další kluk. Jede pěkně, chtěl jsem se ho držet, ale moc dlouho mi to nešlo a pomalu se mi vzdaloval. Gel už na ten hlad nepomáhá a ten ionťák co si vezu také ne. Banány co jsem měl připravený sem si na kolo nevzal, zdálo se mi to moc těžký :-(. Deset kilometrů je za mnou, nastoupáno asi 300 metrů což mi přijde strašně málo, jelikož prý to bude celkově 1100 metrů. To mě fakt děsí, ještě, že se nakonec ukázalo, že organizátor kecal a bylo to pouze 847 metrů. Ze Štěchovic se jede po rovině, následují brody, beru to přes lávky, ale poslední si projedu. Hezké zpestření a hlavně super osvěžení. 20 km za mnou, cesta šílená, pořád do kopce, samej kamen. A po kopci sjezd dolů, většinou lesem a pak zase nahoru. Mám toho plný zuby a říkám si, jestli takovouhle dřinu mám zapotřebí. Už mi to vůbec nejede, že bych vysednul a šlapal ve stoje mě ani jednou nenapadlo, vlastně napadlo, ale nechtělo se mi. Ale ty přede mnou, kteří mně před chvílí předjeli jsou na tom podobně. Přišel na mě hlaďák a na to ionťák ani ty dva gely co si vezu a postupně je jím, nepomohou. Okolo třicátého kilometru projíždíme občerstvovačkou proti hřišti v Buši, lidi řvou, možná na tom nejsem ještě tak špatně. 

vypadá to jinak, ale po 30ti kilometrech 

to opravdu jako vyjížďka nebyla ...

Vrhám se aspoň na broskev. Pak sjíždíme opět do lesa, tady jsou singltrekové pěšinky mezi stromy kam se taktak vejdu s řídítky. Jsem fakt hotovej a jednou jsem to tam položil. Hošan na mě: "To je obětavost, padá a ani si nevyšlápne". Asi mu nedošlo, že jsem fakt úplně mrtvej a na vyšlápnutí ve zlomku vteřiny fakt nemám. Chlápek dole má na čtyřkolce petky s vodou. Za tři sekundy sem do sebe nalil asi půl litru. Už počítám každý kilometr, ani nevím kolik ta trať vlastně měří, jestli 35 nebo 38 km. Ono ani to značení na silnici - oranžové šipky pro cyklo část a zelené pro tu běžeckou není úplně dostatečné. Občas to někdo přehlídne a pak sem na něj musel hulákat jak na lesy ;-). Ale tohle tý partě nadšenců z obce Buš opravdu prominu, protože jinak to mají super připravené. Jsem fakt mrtvej, na rovinkách už sem někdy musel odpočívat a vydýchávat to.

Vidím další občerstvovačku, volám, že chci banán, a holčina jestli ho chci oloupat, není čas, beru ho jak je, ale stejně ani ten mi nepomohl. Sjezd dolů po poli a přeju si ať ta vesnice dole je Buš. Nakonec to Buš fakt byla, lidi před vjezdem do depa povzbuzující a moje "servismanka" říká, že je to skvělý. Jsem v depu, mrtvej že jsem ani před snímačema před depem nesesedl z kola, prostě už myslím jen na to jak přežít. Trasa cyklo části měla 37,2 km, nastoupáno 847m, průměrná rychlost 17,97 km/h což dává čas 2:04:23.

dojezd na kole ...

BĚH. Jsem sice v depu, ale teďka mě čeká běh a to teprve bude hodně bolet. Láduju do sebe banán, piju ionťák ale stejně na hlaďák už těžko něco pomůže. Na občerstvovačce hned u hřiště beru další banán a vodu, aspoň ta mě osvěžila. 

běžecká etuda začíná...

Je fakt horko, 30 stupňů. Jeden klučina chce běžet se mnou, ale říkám mu, že jsem mrtvej. Mám místo nohou dva těžký válce, které táhnu. Hned po výběhu z vesnice je to po poli do kopce, a pak ještě větší kopec, kde oba jdeme. Tam je má známá slečna s banánem, tak beru další kousek a vodu a jdu dál. Po výstupu na kopec je rovinka, tak zkouším běžet, bolí to, ale jde to. Už mě začalo bolet i v kříži, asi jak mám v zadní kapse u trička tu sušenku a gel, který se tam bimbaj. Láduju do sebe gel a sušenku mám v ruce, stejně už mně nic nepomůže. Asi po třech kilometrech jsem schopen začít trochu lépe běžet, navíc je to i z kopce. Dobíhá mě chlápek, je mu asi šedesát, tak se ho ptám kolik je to do cíle a on že tak minimálně kilometr, to mě dost povzbudilo, čekal jsem to horší. V tu ránu mě kromě něho předbíhá i ženská, ty dva jsem viděl v předešlém kopci, a říkal jsem si, že od nich se nesmím nechat předběhnout. Ale nešlo to, a teď už si chci šetřit síly až do doby než uslyším křik fanoušků v cíli, pak budu vědět, že už jsem blízko cíle. Bohužel jsem je začal slyšet až těsně před cílem, takže těch pár desítek metrů rádoby sprintu mi výsledný čas moc nevylepšilo, za to jsem zbaběle v cílové rovince předběhl tu ženskou, která si mě tam dala při seběhu do vesnice, mimochodem vítězka ženské kategorie.

CÍL. Jsem v cíli, a fakt šťastnej, že to mám za sebou, celkový čas 2:48:19. Dostávám jedno polití vodou zdarma. Procházím okolo sanitky a chlápek na mě jestli jsem v pohodě, jestli nepotřebuji pomoct, že jako v pohodě nevypadám. Odpovídám, že jsem v pohodě, jdu se osvěžit do přistavené káďě a leju do sebe litr vody.

kolpo to přežil, zase ;-)

Koukám na telefon a tam smska od časoměřičů. Václav Kolpek - celkově 18té místo. Nevěřícně na to čumím a kroutím hlavou, ale moje "servismanka", říká že to pravda je, protože jen pár lidí doběhlo do cíle přede mnou. Nakonec tomu začínám věřit a jsem hodně šťastný. Od začátku závodu mě lidi skoro jen předjížděli, což bylo tím, že plavání jsem měl fakt dobré. Ale nepřijel jsem rozhodně ve formě, navíc nohy jsem rozhodně neměl úplně odpočaté a navíc mě v polovině závodu chytil hlaďák a já blbec sem neměl na kole ani banán, natož nějakou tyčinku.

výsledková listina

Do cíle jsem doběhl po čtvrté hodině. Ztráta na vítěze 33 minut. Čeká se na doběhnutí posledních závodníků, vůbec nezávidím těm, kteří nastupují teprve na běžeckou část. Okolo půl sedmé je vyhlášení, tak si jdu pro tílko BušMuž 2015 a malý dárek. A když říkám, že to byl můj druhý triatlon, tak pořadatel říká, "tak to asi hodně trénoval" ;-).

Ano, teďka už jsem asi BušMuž :-).

Závěrem snad jen tolik, že závod byl pro mě strašně těžký, ale dalo mi to zase spoustu zkušeností, které mi snad, doufám, pomohou v překonávání dalších triatlonových výzev. Ano, byla to strašná dřina, dřina do úmoru, ale ten pocit v cíli fakt stojí za to. A navíc, když jsem byl na svém druhém triatlonu, kde startovalo 106 lidí, odměněn 18tým místem, tak to člověka fakt strašně potěší.

A navíc, kdo může říci, že startoval na triatlonu z parníku;-) Díky té partě nadšenců z obce Buš, jsem mezi nimi mohl být i já. Díky!

2.8.2015 - Železný muž Vyžlovky 2015 - můj první triatlon

Akce : Železný muž Vyžlovky, krátký triatlon
Kdy : 2.8.2015 10:30
Kde : Koupaliště Vyžlovka
Trasa : 400 m plavání, 12 km kolo, 4 km běh
Web : http://www.vyzlovka.cz/sk/triatlon-zelezny-muz
Výsledky : http://sportsoft.cz/cs/zavod/results/1680?rid=1824&eventid=1

Chtěl bych se s Vámi podělit o svoje zážitky ze svého prvního závodu v krátkém triatlonu. Možná tyto zkušenosti, kterých je spousta, pomohou někomu, kdo se stejně jako já jednou odhodlá k dobrovolné bolesti jménem triatlon ;-)

Jak jsem se tam probůh ocitl?
To takhle jednou kolegové z práce, jak to tak ostatně bývá, přišli v květnu s tím, že jdou na triatlon a ať jdu s nimi. Chvilku jsem se nechal přemlouvat a nakonec jsem tam přihlášku na začátku června poslal. Byl o to ale takový zájem, že to jestli jsem opravdu účastníkem, jsem se dozvěděl od pořadatele až asi týden před závodem.

Jaké byly moje vyhlídky
Z pohledu triatlonu jsem na tom nebyl vůbec nejlépe. Váha 84 kg nenaznačuje že bych byl cyklistou a už vůbec ne běžcem. O vodě ani nemluvě. Proto jsem měl skromnější cíle a to - dokončit závod, v koutku duše jsem si přál dokončit jej pod jednu hodinu, a takový ten hodně neskromný cíl z říše snů byl dokončit jej do 30tého místa. Ano, to už bylo dosti troufalé, první triatlon v životě, s tréninkem jsem to bůhvíjak nepřeháněl, s mojí těžkou postavou a mezi 97mi chlapy, navíc na horském kole oproti spoustě borců třeba i na karbonových silničkách...

příprava na start

Před závodem
No nespal jsem, pořád mi to v hlavě šrotovalo co tam jako budu dělat a jak to bude probíhat. Do Vyžlovky jsem dojel po osmé ráno, takže jsem se šel trochu vyklusat, a pak si na kole objel jedno kolo, což jsou 4 km okolo rybníka, v pohodovém tempu. V devět registrace, dostal jsem číslo 27, dal jsem si do depa kolo, na které jsem si připnul startovní číslo. Teprve když dostanete čip, dáte si startovní číslo na kolo, začnete si uvědomovat, že cesty zpět není. Nevypadalo to na bůhvíjaké počasí, voda byla fakt studená, takže jsme čas do 10:15 místo rozvičování a rozplavání věnovali klábosení s kolegy, a to byla trochu chyba jak se ukázalo, alespoň pro mě. Nakonec jsem tam těsně před startem do té vody vlezl, ale byl to fakt pouze šok a každou minutu už měl následovat start, na který jsem přišel skoro pozdě.

Taktika
Do závodu jsem šel s taktikou takovou, že musím dokončit, takže nic nesmím přepálit abych někde neshořel. Pro plavání jsem si stanovil jediné - plavat tak jak umím, technicky správně a občas kouknout před sebe a srovnat směr, nic víc. Pro kolo, tam sem si celkem věřil, že by to mohlo jít, takže jsem chtěl kopce jet vysednutý a na těžký převod a vydýchávat to ve sjezdech. A na běh jsem měl pouze taktiku běžet rozumně, hlavně první polovinu pohodovým tempech, tam jsem si fakt nevěřil.

depo připraveno...

Jde se na start
Plavání
Nechal jsem se zařadit do vlny A, kde bylo prvních 50 startovních čísel, další vlna startovala 3 minuty po nás, a za další 3 minuty startovali ženy. Seřadili jsme se všichni do vymezeného startovacího pole před rybníkem a najednou že start. Naběhl jsem do vody a snažil kousek popoběhnout a potom začal plavat kraulem. Byl to ale teplotní šok, spousta adrenalinu a všude hromada lidí. Takže to nešlo a to vůbec, a to především dýchání, prostě všechno špatně. Na prvních sto metrech jsem byl mezi posledními a střídal prsa s kraulem. Po sto metrech jsem začal zkoušet pouze kraul, vypadalo to že to všichni trochu přepálili, dýchal jsem na každé druhé tempo, na techniku jsem vůbec nemyslel. Ponořil jsem hlavu a plaval, před sebe sem moc nekoukal. Prostě všechno špatně, takže jsem vůbec neplaval rovně k obrátce ale úplně mimo, přesto jsem hodně plavců začal přeplavávat, k bójce která byla asi na 250 m jsem plaval opět křivě, přesto jsem další spoustu plavců přeplaval.
Na posledních 150 m jsem začal trochu myslet i na techniku a spoustu lidí opět přeplaval, a to i přesto, že  jsem opět plaval dost vychýlen od přímého směru. V těch mých brýlích se zrcadlovými skly jsem toho v tomto oblačnu moc neviděl, ale přesto se mi zdálo že těch lidí je přede mnou fakt pomálu, což mě opravdu hodně překvapilo. Své plavání jsem si totiž představoval trochu jinak - taktika byla plavat technicky a hlavně pravidělně kontrolovat směr, a to jsem opravdu nedodržel vůbec, přesto to vypadalo že je to celkem dobré!
Ok, jsem u břehu, z vody se mi jde nějak těžce, nakonec začínám i trochu poklusávat. Lidi řvou, fakt to vypadalo že jsem na předních pozicích, v cíli pak civím a ja byl v plavání fakt osmý! Běžím do depa pro kolo..

Kolo
Doběhnu do depa a jako začátečník to mám samozřejmě trochu složitější. Oblékám si triko a kraťasy, na nohy ponožky a pak tretry, na hlavu helmu a pak brýle. Jde to celkem pomalu, člověk je trochu unavenej a v tom spěchu... vybíhám z depa a za zónou sedám na kolo. Je to hnedka do kopečku, jedu v klidu, zatáčím doprava na rovinku a rozjíždím to. První 4km kolo jsem si řekl, že pojedu v klidu a budu tempo zvyšovat až v druhém a třetím kole, hlava mi začala zas fungovat, nebyl to ten bezmozek co jsem byl ve vodě... Jede se celkem dobře, někoho jsem předjel a na chvíli se zahákoval za klučinu na silničce. Po 1 km si říkám, že jede pomalu a tak nasadím a jsem fuč. Zatáčím k rybníku, jsou tam kameny tak si trochu na kole povyskočím a to jsem neměl dělat. Najednou šlapu naprázdno, asi spadnul řetež, zkouším to nahodit předním přesmykačem ale nic.
Tak sesedám nahazuju řetez ale ono pořád nic. Až na druhý pokus zjistím že to nesedí na kladce pod zadní přehazovačkou. Jsem dost naštvaný, ztratil jsem možná minutu... No nic jede se dál, hlavně že mohu pokračovat. Za rybníkem je stoupák nahoru, zkouším vysednout ale není to úplně ono. Vjíždím do druhého kola, trochu jsem zrychlil a pár lidí předjel - asi těch kteří mě předjeli když jsem si tam hrál s tím řetězem. Posilňuju se ionťákem co mám na kole, to celkem bodlo, v tý rychlosti pár kapek chrstlo na mě a tak se na mě usídlila vosa, než jsem jí stačil odehnat, tak mi za odměnu štípla potvora. Jede se mi dobře, ale do kopce jsem to čekal lepší. No nic, následuje třetí kolo, beru za to co to dá, teda skoro, protože strašák jménem běh ... Zatáčím zpět na koupaliště do depa a když sjíždím dolů, vidím spoustu lidí co už vyběhli na běžeckou část. To mě trochu ochladilo. Sesedám z kola a vběhnu do depa.

Běh
V depu shodím helmu, vyměním tretry za běžecký boty a vybíhám. Nohy mám úplně tvrdý, a ten 200 m stoupáček na začátek je fakt smrtící, tady si fakt říkám že to snad nedoběhnu do cíle. Běžím opravdu pomalu a nahoře na rovince koukám že ostatní borci na tom nejsou o moc lépe. Pár jsem jich zas předběhl ale první 2 km běžím pohodičku, nechci se setkat s nějakým průšvihem. Trochu mě také u toho bolí břicho, takže si musím dávat bacha abych si nemusel jít uvolnit do křoví. Do kopečku mě tři běžci předbíhají, chci se jich držet ale nejde to. První kilometr je za mnou a stav o dost zlepšil, už nemám místo nohou dva sudy, není to teda žadný zázrak ale mohu o něco zrychlit. Další zrychlení jsem zkusil po 2 km, ale nechci to přepálit, přeci jen za rybníkem je stoupák tak abych tam neskončil. Ten stoupáček mi fakt dal zabrat, trochu jsem se na něm trápil a při seběhu místo zrychlení se z toho vydýchávám. Pak následuje rovinka, kde trochu zrychluji a seběh do cíle, kde si mohu posledních 20 m zasprintovat, vypadá to efektně, mám radost že jsem dobře rozvrhl síly, na druhou stranu jsem se možná trochu moc šetřil. Za cílem vidím dva kluky, ptám se jaký měli čas a oni že pres 53 minut. V koutku duše doufám že to jsou ti co mě předběhli a že bych to teda mohl mít pod hodinu.

Výsledek
Vyhlašuje se prvních 25 žen. Kolegyně Petra dokončila na druhém místě, stejně jako minulý rok. Klobouk dolů. Pak se vyhlašuje prvních 25 mužů  - 22. místo - Kolpek Václav s časem 53:40. Jsem opravdu překvapený a štěstím si trochu výsknu ;-) Jdu si pro malou cenu a jsem opravdu s umístěním strašně spokojený. 

Výsledková listina - muži 1 - 20té místo

Výsledková listina - muži 21 - 40té místo

Moje výsledky v jednotlivých disciplínách
plavání 400 m :  7m:48s neboli osmé místo (nejlepší plavec za 6m:48s) - to je to moje plavání cik cak ;-)
kolo 12 km : 24m:10s neboli 29té místo (nejlepši cyklista za 21m:53s) - to je ten můj řetez a to že jsem nejel na silničním kole ;-)
běh 4km: 19m neboli 27mé místo (nejlepší běžec za 15m:36s)
K tomu si přičtu 1m13s v depu po plavání a 41s po kole a je z toho výsledný čas 53:40.5.

Zhodnocení
Chyby a co je možno zlepšit:
- nerozplaval jsem se a to byla zásadní chyba
- neplaval jsem svojí zažitkou technikou, byl to fakt zmatek hlavně ten začátek jsem byl úplně mimo a prakticky to vše doháněl z posledního místa, to že jeden plavec plaval úplně mimo trasu bylo vidět i ze břehu, kolegové hlásili... Takže doplavat osmý nejlepší čas se ztrátou pouze minuty na prvního je pro mě až dosti překvapivé
- při plavání jsem nekoukal před sebe a proto si pár desítek metrů zbytečně naplaval
- chce to opravdu občas zajít zaplavat si někam do přirody, ty laboratorní podmínky v krytých bazénech se nedají srovnat s podmínkami na triatlonu v přírodním rybníku.
- kolo bylo celkem v pohodě do doby toho defektu, nechápu to proč ten řetez tak blbě spadnul, příště tam hopsat nebudu po tšch kamenech, možná jsem měl až moc přemazáno, ale řetez mi za celý rok co mám to kolo nespadl
- běh bylo zpočátku trápení, pak se to zlepšilo, ale každopádně je to moje nejslabší disciplína a chtělo by to poladit.
- a také bych měl udělat něco s těmi tuhými nohami po kole na začátku běžecké části, to byla fakt krizovka
- také by to chtělo o něco zkrátit ty přestávky v depech, triatlonový úbor by se celkem hodil...

Klady a co se povedlo:
- jednoznačně se ukázalo v plavání že pokud se začne plavat technicky správně tak to jde, hlavně se neohlížet na ostatní a plavat si to svoje
- metoda úplného ponoření, kterou učí v ČR Tomáš Vojtěchovský a s kterou jsem měl obavu na takto krátké trati se ukázala jako vhodná (pokud se člověk naučí plavat naprosto rovně a nebo před sebe občas kouknout), když jsem vylezl z vody, tak jsem nebyl skoro vůbec unavený a na kole to mohl rozjet na plno.
- na kole to je dobré, pomůže si vzít pití sebou, i když je to takhle krátké, hlavně se nenechat vybláznik hned v prvním kole, nejvíc borců jsem předjel až v tom třetím ;-)
- běh bylo trápení, přesto se prokázalo že je lepší se první polovinu držet v pohodovém tempu a předbíhání si kdyžtak nechat až na tu druhou půlku ;-)


Půjdu do toho znovu?
Pokud zdraví dovolí tak jistě že ano ;-) Trochu to bolí ale ten zážitek v cíli, navíc odměněn i celkem slušným místem stojí za to. A Vám všem co jste dočetli až sem to vřele doporučuji také zkusit.

Přírodní koupaliště Vyžlovka

Deník - Mexiko 2014 - 1.1.2015 - Den 23 - Přílet do ČR

Let byl v pohodě, samozřejmě jsme od letušek žádné zázraky nečekali, i když jsme trochu doufali, že třeba roznesou něco k pití, jelikož letíme na silvestra. No jo no Delta Airlines... Dosedli jsme již před desátou hodinou v Amsterodamu.

V Amsterodamu čekáme téměř čtyři hodiny a pokračujeme do Vídně a to KLM, let KL1847, odlet 14:25 plánovaný přílet 16:15. Zde na security se mi ptali co to jako vezu... tak jim říkám masku z mexika... tak to dvakrát projeli skenerem a pak dali pokoj, pro jistotu mě ale nechali vyndat skoro všechny věci z malého batohu. Masku jsem pronesl v pohodě i do letadla.

Ve Vídni jsme přistáli na čas, někdy okolo čtvrté hodiny odpoledne. Chtěli jsme jet se Student Agency do Prahy, ale bohužel volná místa během letu byla fuč. Dopředu jsme to nechtěli kupovat, jelikož jsme nevěděli, jestli nebudeme mít zpoždění a tak. Bereme si taxíka na letišti, který nás za 34 EUR dovezl na autobusové nádraží Erdberg, odkud jezdí Eurolines v 18:00 do Prahy, cena 22 EUR. Míst mají volných spoustu, takže kupujeme lístek, ale to tady nestačí, na vedlejší přepážce se půl hodiny před odjezdem musí udělat check-in, což známená že paní si vzala jízdenku a půlku si odtrhla. K tomu nám dala nějaký papírek, který si pak řidič vybírá. Zajímavé také bylo, že ke koupy letenky byl potřeba pas.

Eurolines jede přímo do Prahy a přijíždíme na Florenc okolo desáté. A tím končí naše dlouhá cesta do Mexika.

A co říci o výletu a Mexiku?

Pár věcí jsem se zase přiučil. Rozhodně se vyplatí vzít si sebou navigaci a to i pro případ, kdyby se necestovalo půjčeným autem, a samozřejmě dobrého průvodce.

Jak hledat ubytování:

Nejlepší je si ubytování hledat přes booking.com, což jsem ostatně dělal, ale následně ho nerezervovat ale nechat to až na místě.

- Bývá to tak o 10 procent minimálně levnější (provize pro booking), dále je možno si pokoj před zaplacením prohlédnout a pokud se nelíbí tak se jít prostě podívat jinam

- někdy se dá ještě ukecat sleva za to, že se bere více nocí či více pokojů

- nejlepší průvodce je od Lonely Planet, kde se dají pro každé městečko najít doporučené hotely s krátkou recenzí a cenou, i když ta samozřejmě není většinou již aktuální ale pro představu velmi dobré.

Výběr restaurace:

- opět je možno použít průvodce či se podívat na tripadvisor.com

Ceny:

Určitě nás překvapili ceny, které jsou buďto v přepočtu na koruny stejné jako v Čechách ale spíše vyšší. V restauraci se najíte okolo 100 pesos, tzn. 160 Kč, kafe tak 35 pesos atd. Vajíčka k snídani dostanete tak za 60 pesos... To nám také dělalo trochu čáru přes rozpočet a všichni jsme tam nechali všechny dolary a ještě vybírali z karet další hotovost či kartami rovnou platili. Jediné co je levné, je benzin neboli gasolina, brali jsme v Pemexu vždy Magnum 87, který stojí 13 pesos za litr. Levné jsou tu také banány, do 10 pesos za kg. Ostatní ovoce a zelenina, možná ještě kromě pomerančů je tu drahá - např. jablka 40 pesos za kilogram. Člověk si říká, jak vlastně tu ty mexičané přežívají, pokud berou průměrně osm nebo deset tisíc pesos, fakt žádná sláva.

Drahé tu jsou také vstupy do památek, začíná to někde u 50 pesos ale na ty nejznámější je to i okolo 200 pesos.

Co se možná trochu nepovedlo či co bychom udělali jinak:

- tak trochu nás může mrzet, že jsme nenavštívili žádný ostrov - buďto Isla Cozumel nebo Isla Mujeres. Ale jednosměrná jízdenka přívozem stála 19 USD a to si teda myslím je trošku moc.

- ubytování v Hacienda Morelos v Puerto Morelos bylo fakt špatné, ale nic volného za rozumnou cenu nebylo. I ta cena za tohle špatné ubytování byla premrštěná - 1500 pesos za noc a pokoj pro dva lidi. Tohle vědět, tak bychom vyměnili Puerto Morelos za Tulum, kde jsme za nižší cenu než stáli dva pokoje v Hacienda Morelos, měli krásný apartmán pro čtyři osoby.

- v Cancunu nemá cenu se zastavovat ani na jeden den, fakt tu nic není, jen turistický blázinec, spousty lidí a smog. Navíc je to ošklivé město. Možná že na Isla Cancun je to trochu hezčí, ale turistů tam bude ještě mnohem více.

Jak zhodnotit výlet

Výlet se jistě hodně povedl, viděli jsme téměř vše, co jsme měli v plánu. Mayské památky byly nádherné, je vidět že mexičané se snaží ty památky rekonstruovat a otevírat veřejnosti. Těch mayských sídlišť tu ale bylo spoustu, takže stejně člověk neuvidí všechny, po prvním týdnu na mayských pyramidách se vám už o nich skoro zdá. Krásný byl také výlet za plameňáky v Rio Lagartos. A samozřejmě, na východním pobřeží jsou nádherné pláže, pro mě určitě zvítězil Tulum, nádherná pláž, která není přeplněná lidmi.

Určitě je sranda a také se vyplatí při nákupech smlouvat, cena se dá stlačit na padesát procent.

Určitě se vyplatí umět trochu španělsky, i když je Yucatán dosti turistický, tak anglicky se tu domluvíte spíše pouze na východním pobřeží, kde se soustředí turistické resorty a na Američany jsou tu zvyklý. Asi se to bez španělštiny dá rukama nohama, ale bylo by to někde dosti složité, protože někde ani v hotelech ve městech neumí slovo anglicky.

Hodně nás také překvapili všude přítomné příčné prahy na silnicích, autem jsme ujeli 2800 km, takže těch prahů bylo stovky a stovky, někdy máte třeba pro jistotu tři za sebou. Někdy jsou tak vysoké že jsme o ně škrtali spodkem auta a pak se modlili, aby se někde něco neutrhlo.

Na silnicích je tu fakt na každém kousku nějaká hlídka policie ci vojáci. Občas vás zastaví a vyptávají se, někdy chtějí vidět papíry od vozidla, řidičák, nebo kufr. Asi chtěli nějaký úplatek, ale když jsme dělali blbý a že neumíme slovo španělsky, vždycky jsme prošli i bez úplatku. Nikde jsme se tu necítili nějak ohroženě a nikdo se nás nepokoušel okrást, jen možná při posledním čepování benzínu, kdy jsme platili 200 pesos pětistovkou a vrátil mi jen 50 pesos, ale když je mu řekl, že jsem mu dal 500 tak to pak vrátil celé. Někde tu lidé žebrají způsobem, že natáhnou přes silnici provaz a chtějí zaplatit za průjezd, stačí to ignorovat, nebavit se s nima a počkat až ho dají pryč anebo to rovnou projet.

Takže návštěvu Mexika, konkrétně Yucatánu, lze jen doporučit, nejlépe zkombinovat návštěvu mayských památek, koupání v cenotech, prohlídku měst jako je Valladolid, Merida a Campeche, a válení u moře, protože moře a pláže tu jsou fakt krásné. Nejsem sice moc válecí typ, ale musím přiznat, že po pár dnech na pláži, s drinkem pod slunečníkem, občas skočit do moře, se mi tento styl dovolené začínal líbit. Určitě, pokud má někdo více času nebo mu nevadí přepravovat se nočními autobusy, by bylo dobré navštívit např. střední mexiko, kde v dávných dobách vládli Aztékové a další kultury, a vidět zas trochu něco jiného z dávných kultur na území Mexika.

pár suvenýrů z Mexika

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Mapa

https://mapsengine.google.com/map/edit?authuser=0&authuser=0&hl=cs&hl=cs&mid=zDQZqd6lkYk4.kSG3b6eqpM0g

a to je vše, přátelé..

Deník - Mexiko 2014 - 31.12.2014 - Den 22 - Odlet do ČR

Tak v noci se v motelu úplně dobře nespalo, pořád tam někdo jezdil okolo auty. K tomu ta postel byla dost tvrdá a možná už jsme také nemohli dospat odjezdu. Masku, kterou převážím, jsem zabalil do černého igelitu a oblepil novinami. Nakonec to ponesu sebou do letadla, takže pokud to přivezu až do Prahy, tak to bude trochu zázrak, ale věřím si.

Před půl desátou ráno odjíždíme a před desátou jsme v autopůjčovně Sixt u letiště a vracíme auto. Naštěstí auto převzali v pohodě a nedělali žádné problémy, takže půjčovné na nějakých 20 dní vyšlo celkově na nějakých 18000 Kč (při kurzu českých korun k dolaru 22,5 Kč). Z půjčovny nás odvezli na letiště a tam od deseti čekáme na letadlo, které odlétá v 13:38.

Při odbavení a kontrolách u gate se snažím tu masku tak trochu maskovat za své tělo a prošel jsem s tím až do letadla úplně v pohodě. Letíme s Delta Airlines z Cancunu do Minneapolis, let KL7845. Plánovaný přílet je v 17:45. Nakonec jsme i pri zpoždění na odletu dosedli na čas.

Zde v americe je specialita, že si člověk musí i při přestupu dojít k zavazadlovému pásu a svoje zavazadlo si vzít a odnést ho k takové přepážce a tam ho odevzdat. Navíc mohou být pohovory na imigračním atd. a na přestup máme pouze hodinu a půl.

Takže procházíme imigračním, před kterým musíme vyplnit ještě papír k celní deklaraci, dáváme otisky prstů, ale žádný pohovor se tam nekoná. Pak jsme si vyzvedli kufr na páse a pronesli to přes celnici, naštěstí se nám v tom hrabat nechtěli. Pak za rohem jsme hodili na pás velké zavazadlo a pokračovali do odletové haly. Zde jsme prošli security kontrolou, tam si chvíli na rentgenu tu masku prohlíželi, ale pak ji pustili. No a u gate jsem ji zas schoval tak trochu za sebe a byla v letadle.

Pokračujeme Delta Airlines do Amsterodamu, let KL6058, odlet v 19:16, plánovaný přílet je v 10:35.

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 30.12.2014 - Den 21 - Cancún

Tak radovánky u pláže končí a my se již přesouváme k místu našeho odletu, Cancúnu.

moře v Puerto Morelos z našeho pokoje v hotelu

Máme to 30 km, takže za chvíli jsme na místě. Hotel máme ale až na druhém konci města, na výpadovce směrem na Meridu. Ono se ale nejedná o hotel, ale spíše o motel či hodinový hotel. To je fakt super, nechápu, jak se to mohlo dostat na stránky booking.com. Každopádně cena 961 pesos za 2 pokoje na 1 noc je celkem v pořádku. Paní neuměla ani slovo anglicky, ale nějak jsme se domluvili. Pokoj vypadá tak, že je tady v řadě spousta pokojů jako řadovek a u každého je garáž. Z garáže se jde pak hned do pokoje, to aby tu lidi vůbec nemuseli z auta vylézat a nikdo je neviděl. Pokoj také zajímavý, na stropě nad postelí je velké zrcadlo. No prostě masakr.

Jdeme se podívat do města, ale je to velká bída. Ani průvodce lonely planet prakticky neměl žádnou zajímavost, která by v Cancúnu byla. Dá se samozřejmě dojet na pláž či se podívat na Ostrov Cancún, což je prakticky jen tzv. zona hotelera, kde je u pobřeží jeden hotel za druhým, není to tedy žádný ostrov, jen se tomu tak říká. Prolézáme tu Outlet centrum, ale ceny nic moc. Pak chodíme po Avenida Tulum, což je zde hlavní ulice Cancúnu, kde je nejvíce obchodů a také asi nejvíce lidí i aut. Když tak všude sleduji ty ceny - buďto vyšší nežli u nás anebo prakticky stejné, nechápu, jak zde lidé žijí, pokud tu někdo bere třeba 4000 nebo 8000 pesos. Každopádně Cancún nám nic hezkého neukázal, takže tento den byl tak trochu ztracený čas.

Ubytování - Cancún, Motel Costa Express
Ujeto : 50 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA