neděle 29. května 2022

28.5.2022 - Runhero - individuální bežecká challenge

Akce : RunHero 
Kategorie : Challenge
Kdy : 28.5.2022
Kde : Beroun
Trasa : 160km, převýšení 4765m
Web : https://www.runhero.cz/
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/8911306031


... asi největší sportovní výzva v mém životě, minimálně ta běžecká ...

ÚVODEM
RunHero vznikla nedávno, tohoto roku, jako bratříček akce BikeHero. Je to challenge, kterou může absolvovat každý kdykoliv chce. Navíc to má charitativní význam - výtěžek ze startovného jde na dobročinné účely. Já jsem měl to štěstí (nebo smůlu ;-) ? ), že autorem této výzvy je kamarád, který mi ještě před vyhlášením poslal promo-video. Mělo asi 2 minuty, ale ja jsem prostě ihned věděl že tohle opravdu chci zažít. Podívejte se sami - https://youtu.be/BH81GNGQH34, a teď musím souhlasit, "To se nedá vyprávět, to se musí zažít". Přesto se o vyprávění, či alespoň náznak, pokusím. 

Kolem a kolem - Měl jsem pořadové číslo 1 na registraci, a mohu prozradit že nyní mám také číslo 1 v síni slávy jednodenních finišerů, a to byl můj hlavní cíl a totální motivace.

Původně jsem si myslel, že je nutno, stejně jako BikeHero, jako podmínku 1denního finišera, absolvovat challenge v jednom dnu, RunHero ale nikoliv - stačí za 24 hodin. Jelikož jsem se to dozvěděl až 2 dny před startem, už jsem start plánovaný na 0:01 nepředělával. Dále je dobré vědět že můžete startovat odkudkoliv, trasa je vymezená - dostanete GPX do navigace, ale místo startu je na Vás, jen musíte okruh absolvovat proti směru hodinových ručiček.

Já neměl na přípravu moc času, tak jsem prostě místo startu nechal v Berouně, tak jak byla i GPX navigace připravena.

Jel jsem na tuto šílenost s jediným cílem, pokusit se zdolat trasu do 24hodin a zapsat se tak nesmazatelně na první místo v síni slávy ;-). Pro pražáka který má za trénink tak 50 výškových metrů je to o to těžší, když tady to má přes 4000 výškových metrů.

přípravy v plném proudu

plány možného občerstování, kilometry od startu z Berouna, 
vedle pak předpokládaný doběh, při tempu 9:00 min/km

JAK TO ŠLO


Okolo jedenácté večer jsem zaparkoval na P+R u železniční stanice v Berouně, myslím že celkem vhodné místo. Začal se dávat dohromady a pár minut po půlnoci hned za plotem parkoviště odstartoval. Spustil jsem Garmin LiveTrack a odkaz vysdílel, nakonec se dostal i na RunHero facebook a tak se z toho stala sledovaná uddálost, lidi psali že je to napínavější než náš hokej, kde jsme na MS hráli o třetí místo :-)))). 

Nesl jsem si sebou 3,5 litru vody, celkem asi 5-6kg v běžecké vestě a opasku - tyčinky, gely, náhradní oblečení, 2 čelovky, mobil, powerbanku, magnesium atd. atd. No bylo toho celkem dost, navíc také sebe - 82kg čisté váhy, bohužel...

1 - 53 km - Vystartoval jsem v 0:03. Šlo to samo, teda po seznámení s navigací, kterou jsem ještě vlastně nikdy nepoužíval. Běžel jsem směrem na Brdatky, rozhlednu Děd, zámek Nižbor, přehrada Klíčava, Křivoklát. Ty kopce, kterých po cestě je nepočítaně, si ani nepamatuju, prostě jsem je svižně vyběhl nebo vyšel. Pamatuju si ale krásné traverzové přeběhy na kopcích v Křivoklátských lesích, pamatuju si ten krásnej klid, který se rozhléhal všude. Potkal jsem tam jednou lišku, mládě, tak jsme se tam v klidu na sebe podívali a ja si běžel po svých... Užíval jsem si i okolí, viděl okolní kopce, a mezi mnou a jimi byl někde dole pod námi, mlhový opar. Jak se říká, krása střídá nádheru, a ja si je opravdu užil. Navíc jsem si Těch 53km jsem zakončil v Roztokách, kde jsem potřeboval doplnit vodu a za třetinu běhu jsem si vybudoval náskok asi 50minut na limit 24hodin (tempo na 24h na 160 km je 9:00min/km ale já byl hluboko pod tím), skvělé! Občerstvování také v pohodě, jel jsem na RAW tyčinky z Lidlu a chutnali mi. Nebyl tu žádný problém, prostě žádný.

Bohužel kontakt, který mi tam nechával vodu v křoví mi tam dal pouze litr vody a druhé bohužel bylo že Vietnamec, na kterého jsem spoléhal, měl v sedm ráno ještě zavřeno, náhradní plán byl Coop, který byl kousek od trati, no kousek, tak 400m do kopce, navíc tam byla fronta a ja tam tak trnul strašně dlouho, lidi mě pustit nechtěli. No takže jsem cirka ztratil 20-30 minut a dost mě to psychicky srazilo, když víte kolik jste toho musel naběhat aby tento náskok vznikl. Jdeme dál...

54 - 97km - Tady to začalo hodně skřípat, cítil jsem že jsem nevyspalý a začal se asi na tom sluníčku přehřívat, takže co jsem vypil to jsem za chvíli vymočil. Tělo takto asi regulovalo teplotu, nevím. Ale prostě nic moc pocit, suchá ústa a rty, sušenky byly prakticky nekonzumovatelné a tak jsem začal přecházet na gely. Sice mě taky nechutnali ale bylo to stravitelnější pro mě. Tempo šlo dolů a ten pocit po těle nic moc. Nohy ty byly v pohodě, ty běželi sami. Přicházeli takové ty myšlenky co budu dělat až to nepůjde, kdo pro mě a kam přijede, a nebo jestli to zvládnu nějak doplácat do Popovic, kde na mě čekal kamarád s jídlem a pitím. 

Trasa vedla přes rozhlednu Máminka, Točník, Vraní skálu. Z této části si pamatuju na Točník, ten výstup nahoru na Točník byl docela drsný i když krátký, doplňoval jsem tam také dole vodu v hospodě a dal si kolu, která mě celkem spravila chuť. A Vraní skála, tak to bylo drsný, autor trasy tam totiž dal výstup nahoru přes takovej krpál, i sem si nejdřív myslel že to bude chyba ;-). A teda lezt už v nějaké únavě po té skále, taky nic moc. Každopádně v této části trasy už jsem tu krásu tolik nevnímal a snažil se bojovat sám se sebou a s trasou.

Nakonec jsem to do Popovic nějak doplácal, doplnil zásoby a řekl si že to půjdu ještě zkusit dál. Běhat docela šlo, a když tělo řekně že končíme tak mi dá vědět. Docela to šlo, ale co kopec to krpál jak prase, tady na ty kopce si budu pamatovat, protože samozřejmě všechny sem chodil, a navíc si pomáhal rukama na stehnech abych trochu těm stehnům ulevil. Rovinky a kopečky dolů jsem běhal, i když někdy se moc nechtělo... Myšlenka že bych to zvládl do konce, navíc pod 24h byla hodně vzdálená.

98 - 160 - Ten mizerný pocit pokračoval, i když o kousek lepší to bylo. Strava už jen vlastně gely, ale dost jsem to šidil, částěčně nahrazoval ionťákem. Vodu jsem doplňoval až v Dobřichovicích po 135km. 

Trasa vedla přes Koněprusy, Dobřichovice, Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou. Těšil jsem se také na Skanzen Solvayovy doly, ale popravdě když jsem tam probíhal, byla tma a hlavně já zápasil s časem o doslova každou minutu sekundu.

Kopce tu také stály za to, jedno stoupání bylo tak nekonečné že sem začal vzpomínat na B7. Některé kopce tu byly prudkostí naprosto srovnatelné s B7, jen nebyly tak dlouhé. Pokud bych řekl že to přehřívání nebyla krize ale jen stav těla, nepotkala mě žádná krize po celou dobu. Nohy byly pořád v pohodě, žádné křeče, jo už se jim taky nechtělo, ale když jsem řekl že bežíme, tak běželi a i celkem svižně - v této fázi jsem tempo 6:50min/km považoval za velmi svižné tempo ;-).

Myšlenka a vysněný cíl dát to pod 24hodin, tu byla reálnější a reálnější, kopce sem chodil velmi velmi svižně okolo 10min/km. roviny sem běhal mezi 7:00 - 8:00 min/km.

Pamatovat si určitě budu vzdálené setkání se psem... Asi 12km před koncem trasy někde předem mnou štěká, dle zvuku dost velký pes, byla už tma, ale já měl pocit že tam nikde žádná civilizace není, a tak musí být na volno. Zastavil jsem se a zanadával si a řekl si že je konec. kouknul na mapy na hodinkých a řekl si že to obejdu a to taky udělal, přes krpál vlevo, uffff. Ztratil jsem možná pár minut a tak do toho zase šlápnul a bál se jestli nohy neřeknou, že už stačilo, ale nic tomu nenaznačovalo. Prakticky pořád sem si přepočítával, jaké mi stačí tempo na kilometr, pro zbytek trasy.

Vyhlídku Svatý Jan pod Skalou sem moc nevnímal, matně sem viděl nějaká světla, což je osvětlený kostel. Pamatuji si ale sestup dolů, který je fakt prudký a já se bál aby mi tam nezačali křečovat stehna a já se pak dostal do problému s časem. Začal jsem si dávat bacha na každý krok, únava byla velká a každá blbost mohla znamenat velké problémy nebo také nedokončení minimálně včas.

Celkem rychle jsem se dostal dolů, ale díky eskapádě se psem to muselo pořád být v tempu 10min/km, což sem si říkal že bude pohoda klídek, že si to jen doklušu, maximálně dojdu kdyby nešlo běžet, do Berouna po nějaký silnici. Jak moc jsem se mýlil, jen co sem seběhl dolů, kilometr sice silnice byla ale pak se šlo do lesa, kde to bylo 2km do kopce, a to jako drsnýho. To sem fakt nečekal a zase se obával že to nedám, to že to bude dlouhé 2km jsem nevěděl, to sem zjistil až v cíli. Každopadně sem si děkoval že jsem předchozí kilometry šel ostře a udělal si aspoň nějakou rezervu. Každopádně nakonec jsem se nahoru vyhrabal, poprvé sem využil funkci hodinek se sledováním profilu kopce a kolik výškových metrů ještě zbývá urazit v aktuálním kopci, hodně mi to psychicky pomohlo. Ani seběh z kopce nebyl úplně jednoduchý, ale dalo se to. Měl jsem obavy co nohy, protože po 160km takto náročné trasy toho museli mít dost. Pak už mě čekali asi jen 2km k železniční stanici Beroun, před kterou má cesta začala.


poslední metry


CÍL

V cílové rovince na mě někdo pokřikuje někde vepředu, vnímal jsem to že to bude nějaký ožrala, moc jsem už nepřemýšlel, byl sem slušně unavený. Když křičel znova, pojď pojď tak jsem pochopil že to je můj dobrý kamarád Honza Koubík, autor této výzvy. Byl tam ještě s mým druhým kamarádem a udělalo mi to strašnou radost. Poslední kilometr jsem cítil že i ty nohy už toho mají dost a pomalu by chtěli končit.


Cíl, je těsně před půlnocí, mám dost, 
byl to boj doslova do posledního 
kopce dalo by se říci do posledního metru ;-)

Vbíhám k parkovišti na místo odkud sem vybíhal, když vidím to místo, přijde mi to jako věčnost kdy jsem tam byl naposledy, přitom to bylo necelých 24 hodin, ano tolik toho člověk zažije... Řvu si tam pro sebe Jóóóóóóóóó, protože tohle beru jako můj nejlepší výkon na Ultra, smělě by s tím mohlo soupeřit pouze třetí místo na 10 Lužických 700. Cílový čas 23:41:01, průměrné tempo 8:39 min/km, nastoupáno 4765m, podle Garminu. Tempo považuji za velmi slušné, připočtěme že celá eskapáda s COOPem, jsem měl puštěné stopky.

Jakmile doběhnu, do pár sekund jsem nepohyblivý, jakmile člověk sedne a mozek ví že to skončilo, tak se pohybový systém odstaví ;-). Slyším slova jako neskutečný borec, masakr, no líbí se mi to poslouchat. Honza ještě říká, že si teda myslel že teda  předpokládal že 24hodinový limit vydrží déle, smůla no ;-). Dostávám plaketu, diplom a kšiltovku, paráda.

Tímto jsem teda prvním 1 denním finišerem RunHero v síni slávy, a to už mi nikdo nevezme :-)

Tohle se opravdu opravdu povedlo.


ZÁVĚREM


Ta trasa je krásná překrásná, ale také velmi velmi těžká až drsná řekl bych. Ale tato výzva se opravdu povedla. Já jsem bohužel ty krásy vnímal jen první třetinu, pak jsem se soustředil sám na sebe a boj s časovým limitem, rozhodně toho ale nelituju, protože to byl můj letošní nejvyšší cíl a povedl se! Mám už také registraci na BikeHero, který má z poloviny stejnou trasu, no pro mě jako ne-bikera, to bude také dost drsná výzva, i kdyby třeba jen na dva dny.

Díky Honzo za to že si tuhle krásnou výzvu vytvořil.

Pár rad pro ty co by to chtěli absolvovat a půjde jim třeba o to pokusit se o 1 denní limit:

- naprosto zásadní je mít vyřešeno občerstvování, jídlo sice na 24hodin unesete, to asi není problém, ale vodu nikoliv. Hlavně v noci je to problém, ale i přes den pokud se nechcete zdržovat, řešením je určitě mít support, protože trasa je udělaná podobně jako B7, neboli naprostou většinu strávíte v kopcích a lesích, ale jednou za čas sbíháte do civilizace. Já mít support, měl jsem o starost méně, nemusel jsem tahat sebou kila a kila vody a měl bych minimálně o půl hodiny lepší čas

- rozhodně to nechoďte v silničních botách, já si s tou myšlenkou pohrával abych tlumením ulevil nohám, ale jelikož den předtím pršelo, vzal jsem trailovky, a bylo to dobře, těch prudkých pasáží cestou dolů je dost. Potká vás také spousta kořenů a šutrů, skály... Je dobře když ty boty drží, na prdel sem šel jednou jednou ;-).

- je to samozřejmě dlouhý a těžký, řekl bych že v mé variantě trasy (startovat lze na jakémkoliv bodu trasy) byly ty lehčí kopce na začátku a ty nejhorší za druhou polovinou.

- sledujte bedlivě navigaci, spoustakrát jsem blbě zaběhl, všiml si toho třeba po 50ti metrech a vracel se, prostě do tý navigace sem čučel pořád, a moje Fenix 6X PRO se osvědčili.

- vezměte sebou powerbanku, já jsem měl po 97km ještě 46% baterky, tak jsem si říkal že to je teda pohodička, že to musí stačit parádně, kdybych si to spočítal pořádně tak bych zjistil že to bude tiptop. A posledních 10km jsem si říkal co by se asi stalo kdyby teďka klekly... musel bych vzít powerbanku, nabít hodinky, načíst mapu atd. atd. , navíc bych měl roztržený záznam. Po doběhu jsem měl 2% baterie. Jen doplním že jsem měl všechny externí snímače vypnuté včetně jejich vyhledávání.

- Garmin LiveTrack naprosto parádní věc, jednak lidi přesně ví kde se nacházíte, kdyby byl nějaký problém, jednak je to pro ně i zajimavé.


zátiší RunHero v knihovně v obýváku ;-)

síň slávy na runhero.cz



Pár fotek z trasy, z první poloviny, pak už nebyla chuť ani čas a nebo už tma ;-)











Dokonce jsem se dostal na stránky běžeckých portálů, i když tolik povyku si myslím tento výkon až tak nezaslouží.

bezvabeh.cz


https://www.outfanatic.com, hrozná fotka, 
ale žádná lepší asi určitě po doběhu nebyla....

...Byl to masakr masakr ale zážitky, a tento byl obzvlášť silný, vám nikdo nevezme...

Žádné komentáře:

Okomentovat