1.10.2016 - Šumavský Šutr 2016 - Trasa Ultra 63 km - běh

Akce : Šumavský Šutr 2016
Kategorie : Horský běh
Kdy : 1.10.2016 9:00
Kde : Běžkařský stadion Churáňov, Šumava
Trasa : Ultra 63, 1800m výškových metrů
Web : https://sutr54.wordpress.com/sutr-sumava
Výsledky : http://www.sportovniservis.cz/sutr-sumava-2016/
Foto : https://www.flickr.com/photos/michaeldobias/sets/72157674626388546
http://digirun.rajce.idnes.cz/161001_Sumavsky_Sutr
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1388764449

... aneb jak jsem zjistil že Ultra běh je hlavně o hlavě ...

ÚVODEM
Týden po horské výzvě Krkonoše, kde jsme se během dvou dnů pěkně zničili (regenerační výběh na Sněžku druhý den po závodě opravdu regeneračním nebyl), nastala největší běžecká výzva. Nejsem žádný troškař, takže na Šumavský Šutr 2016 jsem se přihlásil rovnou na nejdelší trasu - ULTRA 63 km. Závod patří do seriálu Šutr, pořádaného běžeckou speciálkou trailpoint z Prahy.

Tak jsme se teda jednoho krásného sobotního rána sešli na běžkařském stadionu na Churáňově, dostali čip a vytištěné body trasy, kdyby se náhodou někdo ztratil ;-) Jedná se o okruh 21 km a tak si běžci mohli vybrat zda-li poběží 1 okruh jako půlmaratón, 2 okruhy jako maratón a nebo tři jako Ultra. Na Ultra přihlášeno 69 lidí, na startu 61 lidí, to není zrovna moc, až později jsem zjistil proč... A později jsem také zjistil proč se tomu říká Šumavský Šutr.

profil 1 kola trati, pro mě teda 3x ...

START
V devět hodin start Ultra závodu, běželo se celkem rychle a hned po dvou třech kilometrech se běžecké pole začalo rozdělovat na dvě větší skupinky, ja byl tak někde mezi nimi a jelikož jsem sám běžet nechtěl, abych náhodou někde neodbočil špatně, rozhodl jsem se přidat k té rychlejší skupince. Trať byla celkem dobře značená, ale občas to nebylo úplně jasné kudy dál. Hned od začátku jsem věděl že tímto tempem takovouhle trasu vydržet nemohu a že to bude průšvih jestli to takto bude pokračovat. Chtěl jsem běžet v tepech pod 150 ale měl jsem tam 170 a v kopcích i 179. Prostě to bylo jasné že to takhle nemohu běžet celé. Původně jsem chtěl prvních 10km bežet klidně, do 30km běžet pohodičku a pak podle stavu za to kdyžtak vzít. Profil trati to ale moc neumožnil...

Trať byla dost těžká, na začátku rovinka, pak se vletělo na pěšinku mezi stromy a dále kolem potoka, těžký běh mezi kořeny, kameny, přeskakování potůčků, stromů poválených přes pěšinky apod. Po asi 7 km výběhy nahoru a dolů a to se tak nějak střídalo, krpály celkem slušné, občas nějaká asfaltka a pak lesní cesta. Po 11 km přišla občerstvovačka celkem vhod, ale kromě doplnění vody a ionťáku jsem pozřel jen rozinky. Dále se běželo chvíli celkem v pohodě, ale pak to zase pokračovalo, výběh do kopce, seběh z kopce. Asi 90 procent trasy vedlo lesem. Při doběhu do Churáňova se dobíhalo do prostoru cíle pěkně nahoru vedle sjezdovky. V cíli prvního okruhu se trochu občerstvit a jde se na další dvě kola. To je sice dobré, že už člověk ví do čeho jde, na druhou stranu při představě že to všechno absolvuje ještě dvakrát, dost krutá představa.

Od 25tého kilometru jsem začal cítit že to není ono, začala mi odcházet technika - to je v necelé půlce závodu fakt tragédie, což jsem cítil už jen tím že jsem občas kopnul do kamene nebo do šišky a třikrát jsem také skoro zakopl, prostě nedostatečné zvedání nohou. Dosti mě to vyděsilo, takže jsem si na to začal dávat pozor. No každopádně první kolo jsem běžel úplně celé včetně všech krpálů ale v druhém kole jsem už ty největší kopce šel svižnou chůzí. To mě trochu mrzelo, ale asi se ozvala nedostatečná regenerace. Pil jsem dobře ale jedl špatně, neboli téměř vůbec. Kromě rozinek a banánů na občerstvovačkách prakticky nic moc. Energii jsem sice cítil, ale stejně, jíst se musí když to jde, pak se to většinou obrátí a nechuť k jídlu přijde v okamžiku kdy by jste právě doplňovat měli a nebo už měli doplněno dostatečné zásoby, protože jinak prostě energie dojde. To jsem ale neudělal, takže od 25tého do 40tého kilometru jsem pomalu zpomaloval tempo a dostával se do takové jakoby nepohody. V cíli druhého kola jsem už cítil celkem únavu a kromě rozinek a banánů jsem snědl necelou jednu tyčinku. Prostě strava velmi špatná a to se dále začalo projevovat. Dokonce padla asi na sekundu myšlenka jestli se na to po dvou kolech nevyprdnout, ale krize zas nebyla tak velká, žádné křeče, fyzicky to celkem šlo, jen hlava trochu protestovala.

42km - tak jsem teda vběhl do třetího kola, kde hlava pomalu začala stávkovat. Asi to bylo hodně způsobené stravou, dával jsem do sebe sice ionťák ale pevnou stravu prostě hlava odmítala. Já, který má tak rád jídlo a najednou nechutenství ;-) Takže bylo jasné, že je to se mnou špatný ;-))). První kolo jsem si užíval, druhé už moc ne a třetí kolo už jsem si neužil vůbec. Ale doběhnout jsem to chtěl. Hlava ale nechtěla, jakmile přišel nějakej kopec, tak jsem ho prostě šel, a pak jsem se musel hodně nutit abych se zase rozběhl. Zakopnutí už tady znamenalo, že jsem začal pociťovat že mohou přijít křeče, myslím že jsem se tomu občas i dost blížil, další důvod dávat si pozor kam a jak dopadám.

Prostě když to shrnu, tak pít se mi nechtělo, jíst se mi nechtělo a běžet se mi taky nechtělo. Blbá kombinace na Ultra běhu... Chtěl jsem to alespoň posledních 10 km trochu rozběhnout, ale moc se nedařilo. Nohy by i celkem šli, ale hlava prostě nechtěla a to hlavně do kopce. Po prvním kole jsem se pohyboval okolo 13tého místa, v druhém kole jsem to udržel, ve třetím jsem pár lidí předběhl a zase pár lidí předběhlo mě. Ale bylo to už takové nepřehledné, jelikož hodinu po nás na stejnou trasu startovali maratónci a dvě hodiny po nás ještě půlmaratónci.

Posledních asi 10 km už jsem myslel jen a jen na cíl. Pak mě předběhl jeden klučina s holčinou, to mě trochu štvalo ale jejich tempu jsem prostě neměl šanci odolat. Co hůř, asi 3 km před cílem, právě před těmi největšimi krpály mě začala dobíhat další holčina, vypadala takhle na dálku běžecky dosti svěže, takže jsem se začal smiřovat s tím, že mě předběhne další ženská :-) Nakonec jsem ale dokázal trochu běžet a to občas i do kopce a nakonec do cíle doběhl před ní.


CÍL
Je to tady, nakonec jsem to dal, 63 km s převýšením okolo 1800m, v čase 7:01:55 na šestnáctém místě. Padnul jsem asi dva metry za cílem do trávy a povaloval jsem se tam asi 25 minut, byl jsem úplně vyřízenej a neměl chuť, asi ani sílu vstát a jít se najíst. Organizátoři si o mě dělali starost a nakonec mi došli i pro pití. Po půl hodině jsem se konečně zvedl ale chodil jsem jak invalida. Sprchu tu měli jen studenou, klepal jsem se tam jak ratlík, ale nakonec mě to docela pomohlo. Zkoušel jsem se protahovat, ale skoro každý cvik naznačoval křeče, nakonec se to ale tak nějak podalo. Časový limit organizátoři nastavili na 9 hodin (po šesté večerní se už začíná stmívat), do kterého se celkem vešlo 39 běžců (dokončilo 41). Vítěz závodu dokončil v čase 5:35, takže mi nadělil krutou 1,5 hodiny. Asi to nebylo žádné ořezávátko, např. jedenáctý v celkovém pořadí s časem 6:48, byl na jaře druhý v Krakonošova 55. Kdybych lépe rozvrhl síly, možná být i lépe zregenerovaný, což ale za ten necelý týden lépe nešlo, myslím že na tohle umístění jsem měl...

Ale co, na to že to byl můj první horský trailový Ultra běh, tak si myslím že v pořádku ;-) Týmu bytzdravy.cz jsem ostudu myslím neudělal.

výsledková listina...

ZÁVĚREM
No prostě suma sumárum to bylo výživné a to tak že hodně hodně hodně. Ale dalo mi to zas spoustu zkušeností. Jednak jsem si potvrdil že je opravdu lepší bežet pomaleji, i kdyby to mělo být s pomalejší skupinkou, v prvním kole jsem si tu trať mohl v klidu okouknout a ve druhém to pomalu zrychlovat, což byla také moje původní představa. Dále pak je jasné že jíst se musí, i když není hlad a tím spíše když nechybí chuť k jídlu. Opravdu neplatí, že když není hlad tak nejíst, přeci jen tukový metabolismum úplně nefunguje a sacharidy docházejí rychle. Zjistil jsem také že Cola není v pozdějších fázích úplně špatná, ve třetím kole se začal ozývat žaludek, že se mu něco možná nebude líbit, ale Cola na občerstvovačce určitě pomohla, mít ještě problémy s žaludkem, to už by byla fakt krizovka. A pro mě také platí to, že když začnu do kopců jít, mám pak problém se rozeběhnout, prostě budu muset trochu zamakat v posilovně a na výbězích kopců, aby mi ty horské kopečky ještě více chutnali ;-) Udělali mi také radost vložky do bot, které jsem si nechal na míru udělat a vyzvedl 2 dny před závodem. Takže kromě pátečního krátkého výběhu šli rovnou do této šílenosti, pro jistotu jsem si ale v běžecké vestě nesl ještě ty původní. Vložky mají celkem velkou podporu, ale běželo se krásně, do cíle jsem si přínesl pouze 2 malé puchýře, což přičítám právě těm vložkách v záběhu a pak možná mi sleze jene nehet...

A to hlavní, Ultra je fakt o hlavě, únava narůstá ale pokud člověk trénuje, tak je to hlava, která to řídí.

Z pohledu organizace tam nevidím problém, asi na třech místech nebylo úplně zřejmé kudy běžet ale jinak v pohodě. A možná na občerstvovačkách bych uvítal tyčinky místo sušenek, ale já stejně nejedl, a to jsem si toho tolik tahnul sebou. Takže organizátorům velký dík, velmi těžká trasa ale opravdu nádherná!

   ... O těch šutrech se mi fakt bude asi ještě dlouho zdát, bylo jich tam opravdu opravdu hodně...

trasa závodu